PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se po veleúspěšném albu „Consuming Impulse“ (1989) z řad holandských PESTILENCE odporoučel její v té době nejhlavnější poznávací znak – baskytarista a jedinečný „chroptič“ Martin van Drunen (a založil si vlastní, neméně zvučné ASPHYX), kdekdo nad kapelou lámal hůl a neviděl v její další existenci žádný hlubší smysl. Nazírat podobným způsobem na dění v řadách těchhle zřejmě nejslavnějších vyznavačů kultu smrti ze země tulipánů by ovšem bylo zásadní chybou. I když je totiž opustil výstavní murmur, zakládající mozek a praotec všeho toho „morového“ dění kytarista Patrick Mameli zůstal a záhy se také, stejně jako když kdysi tuhle smečku formoval, ujal mikrofonu (zřejmě proto, že usoudil, že nejlíp si to všechno udělá stejně jen on sám – jak také jinak, že). Což bylo pro PESTILENCE (které pro tuhle příležitost na čtveřici doplnil zaskakující basista Tony Choy z amerických CYNIC) tím nejzásadnějším okamžikem, neboť takto především nepřišli o schopnost psát a skládat originální a vitalitou bušící kovové songy a bylo pak druhořadé, kdo skladbám vtiskne hlasovou vizitku. Samozřejmě, že van Drunen byl v posledně jmenovaném pohledu těžce nahraditelným, ale ani pro takové ztráty se nezabíjí, obzvláště když si navíc vystačíte s posilou z vlastních řad.
A tak mohlo v útrobách slavného Morrisound studia na slunné Floridě a pod dozorem neméně slavného producenta smrti Scotta Burnse v roce 1991 vzniknout album, které velmi silně ovlivnilo death metalovou revoluci z počátku devadesátých let minulého století, a které tím pádem nemůže být opomenuto v žádném z pomyslných žebříčků, shrnujícím nejdůležitější death metalová alba všech dob. „Svědectví starodávných“ stálo na jeho titulku, a ačkoliv to vlastně bude znít divně, tenhle titulek byl jediným náznakem toho, že by se na nahrávce skupina chtěla obracet k minulosti. Lyrický podtext alba, reprezentovaný vesměs chmurnými tématy (jakým napovídají názvy skladeb jako „Tajemství hororu“, „Žal“, „Země slz“ nebo „Přítomnost mrtvých“), zůstával ve své záhadnosti tradičně pohřbený stranou, a po hudební stránce se PESTILENCE vrhli novým, poměrně technickým směrem, který jejich smrtícím dávkám dodával na ještě větším lesku a břitkosti. Kytarové vozby, neprostupné jako mrznoucí bahno (ke slyšení kupříkladu v bájném songu „Out Of The Body“ z již zmíněného předešlého alba), se postupně vytratily, a přibyla spousta tvárných a „kudrnatých“ riffů, usměrňujících nové skladby k malinko intenzivnějšímu a naléhavějšímu výrazu. Přičemž samozřejmě stále mluvíme o klasickém death metalu jako takovém, aby nedošlo ke zmýlené, patrném už jenom z tísnivého vjemu strachu číhajícího za každičkou notou. S čímž souvisejí i sem tam se objevivší klávesy a výrazně melodické okamžiky, zavádějící nečekaně náladu úplně jiným, nikoliv tak drsným směrem („The Secrecies Of Horror“„Twisted Truth“, „Prophetic Revelations“). Nejmarkantnější je to ovšem v „Land Of Tears“, skladbě morbidní jako úryvek z Necronomiconu, v níž se bez jakéhokoliv varování ve střední pasáži najednou ozvou sugestivní zvony a pak lítostivé sólo, které by vám málem vehnalo slzu do oka. PESTILENCE, a to nejen v „Land Of Tears“, zkrátka dokázali být svým invenčně – hororovým kytarovým vyprávěním nadmíru poutaví, což je především to, co z „Testimony Of The Ancients“ činí tak zajímavý zážitek. A můžeme tomu třeba znovu říkat morbidnost, umíchaná ze smutku, bolesti a krásy, když už bychom si chtěli připustit, že něco podobného lze vůbec pojmenovat.
Bez zajímavosti určitě také není fakt, že ačkoliv by první pohled na seznam skladeb alba mohl v člověku vyvolat pocit, že PESTILENCE podlehli grind corovému mámení, také v tomto případě jde o prostou (a povedenou) snahu kapely ještě více dobarvit a zkrášlit svoji zvrácenou sbírku artefaktů smrti. Každá sudá skladba totiž v sobě skrývá jakési intro, dýchající svým vlastním životem, mnohdy málem hodným delšího rozpracování („Darkening“, „Impure“), a v každém případě také násobící dusivý dojem z alba samotného. Jako když se na malou samotu uprostřed temných lesů, osídlenou rodinou bezvěrce a pohana, žene dvakrát osm krvelačných křižáckých jezdců, jejichž úder se stává mnohokrát smrtícím v okamžiku, kdy se spojí v jeden jediný, šestnáctihlavý oddíl. A to je moc dobře, vždyť kdo by si na „Testimony Of The Ancients“ vzpomněl, kdyby v člověku nevyvolávalo právě takové či podobné dojmy. Možná jen málokdo. Takhle se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že ten dav, poklekávající před černý oltář ve svatyni zachycené na obalu alba, bych si ani nedovedl představit.
Pokud byste někdy zabloudili do pomyslné death metalové síně slávy, docela určitě by tam na vás číhalo i album „Testimony Of The Ancients“ od holandských PESTILENCE. A jestli ne, tak se asi svět už nejspíš doopravdy zbláznil.
Patrick Mameli
- zpěv, kytara
Patrick Uterwijk
- kytara
Tony Choy
- baskytara
Marco Foddis
- bicí
1. The Secrecies Of Horror
2. Bitterness
3. Twisted Truth
4. Darkening
5. Lost Souls
6. Blood
7. Land Of Tears
8. Free Us From Temptation
9. Prophetic Revelations
10. Impure
11. Testimony
12. Soulless
13. Presence Of The Dead
14. Mindwarp
15. Stigmatized
16. In Sorrow
Hadeon (2018)
Obsideo (2013)
Doctrine (2011)
Resurrection Macabre (2009)
Mind Reflections (1994)
Spheres (1993)
Testimony Of The Ancients (1991)
Consuming Impulse (1989)
Malleus Maleficarum (1988)
Penance (demo) (1988)
Dysentery (demo) (1987)
Vydáno: 1991
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 42:51
Produkce: Scott Burns
Studio: Morrisound, Florida, USA
Už je to pekne dávno, keď som túto nahrávku počul po prvýkrát. V roku 1991 to bolo niečo nové a prelomové. Tento album, sa aj dosť odlišoval od predchádzajúcej tvorby PESTILENCE a prinášal po hudobnej stránke, množstvo nevídaných a na tu dobu neslýchaných veci a postupov. Určite bolo plusom to, že kapelu obohatil svojim umením Tony Choy z CYNIC a priniesol do kapely mnohé z toho, čo sa u amerických technikov naučil. Podľa mňa, je tento album, aj v tejto dobe povinnosťou, pre každého, kto si aspoň v kútiku duše hovorí metalista.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.